„Manželství dává životu smysl, slouží jako nárazník v případě životních problémů. Z dalšího praktického hlediska také mají manželé většinou dva příjmy, tudíž se jim v pozdějším středním věku žije o něco spokojeněji než těm, kteří veškerou tíhu nákladů na bydlení nebo neúplnou rodinu nesou sami. Manželství samo o sobě ale neznamená automaticky kvalitnější život.“ |
Tak to nám toho páni vědátoři řekli hodně a vyčerpávajícím způsobem. Zkráceně řečeno – manželství dává životu smysl, ale automaticky neznamená kvalitnější život. Co je zajímavé, život prodlužuje. Jenže které manželství? |
Rozvodovost, a nejen v Česku, je na solidní úrovni a spíše svědčí o opaku smyslu a kvalitnějšího života. Manželství se v mnoha případech stává ne smyslem nějaké „vědecky“ zjištěné kvality, ale právě naopak. A nejen pro manžele, ale i jejich rodiny. Jednoduše řečeno - manželský svazek není samospasitelný a v oblasti kvality života tolik neznamená, jak nám vědátoři naznačují. |
Je mnoho dobrovolných svazků – a tendence se zvyšuje – které žijí daleko spokojeněji z jednoho prostého důvodu. Nejsou materiálně na sobě závislí a hlavně nejsou navzájem zbožím, na které by si mohli klást nárok. To je někdy velký problém manželství, jako zákonného svazku. |
A že ženatí muži a vdané ženy žijí podle sociologů a demografů déle než jejich svobodní vrstevníci a navíc jsou šťastnější, spokojenější, méně trpí depresemi a v případě těžké nemoci mají vyšší pravděpodobnost přežití? |
To možná ano, ale snad jen ti, kteří dodržují zásadu „až do hrobu“. Ale co ti, kteří za svůj život se stačí oženit a vdát několikrát? Jsou tím pádem postiženi a mají nižší pravděpodobnost přežití? |
Rozhodně to nebude pravda. Podivnou pravdou se na druhé straně stává holá skutečnost existence vědátorů, placených z peněz daňových poplatníků. A není jich málo. |
Možná, při objektivním zjištění jejich potřebnosti, bychom mohli jít do důchodu dříve a ve vší spokojenosti a zdravotní svěžesti. Bez rozdílu zda v manželském, nebo jako svobodní - v nemanželském svazku. |